Za účelem zkvalitnění našich služeb používáme na této stránce soubory cookies. Pro více informací přejděte na Podmínky pro používání internetových stránek..
Proč měníme hodnocení na vysvědčení na prvním stupni? Jak ho číst a chápat?
Úvod: Proč se způsob hodnocení mění
Vizí naší školy je motto „umět se učit“. To pro dítě znamená vědět, co mu jde, co dokáže a také co je třeba zlepšovat. Hlavním cílem změny hodnocení je podpořit právě toto učení, nikoliv třídění dětí. Sledování pokroku je dlouhodobou strategií školy, která snižuje zbytečný tlak na výkon a podporuje vnitřní motivaci. Kriteriální hodnocení klade důraz především na srozumitelnost a konkrétní popis pokroku dítěte. Místo známky tak získává dítě a rodič v sadě kritérií přehled o tom, co žák v jednotlivých oblastech zvládá, v čem se zlepšil a na čem je vhodné dále pracovat.
Hodnocení tak poskytuje jasnější a podrobnější informaci o skutečných dovednostech a znalostech dítěte.
Dalším důvodem zavedení kriteriálního hodnocení je snížení zbytečného tlaku na výkon. Tento způsob hodnocení podporuje individuální rozvoj dítěte, jeho vnitřní motivaci a chuť učit se, aniž by bylo hodnoceno pouze jedním číslem.
Velkou výhodou kriteriálního vysvědčení je možnost dlouhodobě sledovat vývoj dítěte. Nejen žákovská portfolia nebo mapy učebního pokroku, ale i vysvědčení bude konkrétně ukazovat dosaženou úroveň a klíčové oblasti v předmětu daného ročníku. Rodiče i děti tak mohou lépe porozumět tomu, jak se dítě učí, kde jsou jeho silné stránky a jaké oblasti je vhodné rozvíjet.
1. Co místo známky dostáváme?
Známka shrnovala výkon jedním číslem. Kriteriální hodnocení místo toho nabízí konkrétní informace o učení:
co dítě skutečně zvládá
v čem se zlepšuje
na čem má dál pracovat
Hodnocení tak nepopisuje jen výsledek, ale ukazuje další krok.
Každý předmět je rozdělen do několika jasně popsaných kritérií, která jsou hodnocena čtyřstupňovou škálou: ještě neosvojeno – částečně – téměř osvojeno – úplně osvojeno.
Kriteriální vysvědčení nefunguje jako „rozložená známka“ ani jako její přímý ekvivalent. Popis míry zvládnutí slouží k ukázání aktuálního stavu dovedností a znalostí dítěte a posunu v čase, nikoli k převádění na známky nebo porovnávání dětí mezi sebou. Nový formát nám umožňuje jinak uchopit i chování. V souladu s konceptem osobnostní výchovy (TyMyJán) se zaměřujeme na osobní rozvoj žáka a hodnotíme pokrok v důležitých životních dovednostech nejen znalostech.
2. Jsou na děti menší nároky?
Ne. Obsah učiva i očekávané dovednosti zůstávají stejné.
Mění se způsob, jak pokrok sledujeme a popisujeme. Děti nejsou srovnávány mezi sebou, ale vztahují se k jasným kritériím. Rozdíly mezi dětmi se neztrácí – jsou pojmenované konkrétně.
3. Jak poznám, že se dítěti daří nebo že potřebuje pomoc?
Daří se, pokud:
většina kritérií je hodnocena jako úplně / téměř osvojeno
je vidět posun v čase (mapy učebního pokroku, průběžné hodnocení...)
Podpora je potřeba, pokud:
se stejná kritéria dlouhodobě nedaří
pokrok je velmi pomalý nebo žádný
Důležité je, že obtíže nejsou skryté v průměru, ale viditelné v konkrétním kritériu. Rodiče se o potížích dozvídají dříve než na vysvědčení – z průběžné zpětné vazby, prací dítěte, map pokroku nebo rozhovorů s učitelem.
4. Je hodnocení spravedlivé a objektivní?
Ano – stojí na předem daných kritériích, která:
vycházejí ze školního vzdělávacího programu
jsou sdílená mezi učiteli napříč prvním stupněm
jsou známá žákům i rodičům dopředu
Hodnocení není jednorázový verdikt, ale součást učení v průběhu roku (průběžná zpětná vazba, sebehodnocení, mapy pokroku). Hodnocení považujeme za efektivní nástroj pro zpětnou vazbu, který poskytuje tu nejlepší možnou zprávu o učení. Není to jednorázový verdikt, ale součást procesu.
5. Jak s hodnocením pracovat doma?
Nejde o kontrolu výkonu, ale o porozumění učení. Co podporuje učení doma – a co ho brzdí. Co podporuje učení:
zájem o postup a snahu, ne jen o výsledek
oceňování strategie („zkusil/a jsi jiný postup“)
bezpečný prostor pro chybu
krátké, ale pravidelné rozhovory o škole
důvěra, že učení je postupný proces
Můžete se zkusit ptát:
Co ses teď naučil/a?
Co ti šlo a proč?
Co bylo těžké a jak jsi to zkoušel/a zvládnout?
Co učení brzdí:
srovnávání s ostatními dětmi
tlak na výkon bez ohledu na výchozí bod dítěte
řešení úkolů místo dítěte
zpochybňování školního hodnocení před dítětem
Jakým otázkám je dobré se vyhnout:
Jak jsi dopadl/a oproti ostatním?
Proč už to ještě neumíš?
Kolik chyb jsi udělal/a?
Kdo je v tomhle lepší?
I dobře míněný tlak může nechtěně oslabovat sebedůvěru a chuť učit se.
Na učitele se obracejte, pokud se dítě dlouhodobě neposouvá, neví, jak se zlepšit, nebo prožívá stres. Naopak není nutné se znepokojovat, pokud dítě postupuje pomaleji, ale stabilně, dělá chyby a učí se z nich nebo potřebuje více času než ostatní.
Věříme, že kriteriální vysvědčení Vám poskytne užitečnější, přehlednější a smysluplnější zpětnou vazbu, která podpoří spolupráci mezi školou, dítětem a rodinou.
Smyslem hodnocení je, aby dítě vědělo, kde je – a kam může jít dál.
